Digitální éra

Digitální doba

Ale nová digitální doba začala ťukat na dveře. Psal se rok 1998-9 a v praxi objevil se digitální fotoaparát. Já měl možnost si prohlédnout a vyzkoušet luxusní typ SONY MAVICA FD-7. Kdo tento typ nezná, asi se podiví - rozlišení 640x480 bodů, záznam na 3,5 palcovou disketu, která se zasunula do těla přístroje. To byla změna!

Přístroj, kterým jsme zrelizoval první své záběry byl OLYMPUS - označení nevím, ale měl sériový port a fotky se "tahaly" do počítače poměrně pomalu. S rozlišením to nebylo také právě dobré. Dlouho jsem vybíral, až nakonec padla volba na CANON PowerShot S-10. To se psal rok 1999. Rozlišení bylo již 1600x1200 - tedy 2,1MPixelů a to, na tu dobu, bylo poměrně hodně. Foťáček byl na CF karty a měl - světe drž se USB port. Pořídil jsem jej v Brně za neuvěřitelných 29.990 Kč.

S tímto přístrojem se pak strávil mnoho času a zrealizoval mnoho snímků. Vývoj však šel dál a přinášel vyšší rozlišení, větší zoom a já stále pokukoval po pravé zrcadlovce. Ta však byla ještě nezdravě finančně nedostupná. A tak se muselo čekat (a vybírat).

Malá obměna nastala v době, kdy našemu CANONu došel dech a hlásil trvale vybitou baterii. Nepomohl ani update FW... no nic, důchod si foťáček zasloužil a tak jej nahradil nástupce. Opět PowerShot A620.

Tento stroj již měl i výklopný displej, což byl poměrně velký pokrok a velmi to při focení pomohlo. Škoda, že pravá zrcadlovka tuto vymoženost nemá (zatím).

S A620 jsem již mnoho snímků neudělal protože přišel zlom. Kolega v práci přezbrojoval z NIKONu na CANON, slovo dalo slovo a zrcadlovka byla moje.

Co jsem vlastně pořídil? Měl jsem výhodu v nevýhodě. Výhodou byla velmi přijatelná cena za komplet, nevýhodnou byla nemožnost výběru komponent, prostě, vše, nebo nic. A tak jsem bral.

NIKON D70 se základním objektivem AF-S NIKKOR 24-120mm/3,5-5,6G, doplněným o SIGMU 80-400mm/4,5-5,6 IS EX a systémový blesk SB-600.

Tuto sadu jsem rychle doplnil potřebným širokoúhlým zoomem TOKINou 12-24/4 a posléze jsem pořídil makroobjektiv AF-S NIKKOR G 105mm/2,8 Micro IF-ED VR.

S touto základní sadou jsem dlouho "řádil". Zrealizoval jsem mnoho tisíc snímků. Těsně po uplynutí záruční doby mi NIKON zasvítil červenou ledkou na zadní stěně přístroje a odmítl se nastartovat. Nakonec se ukázalo, že se jedná o systémový problém snímače ostření a tuto závadu výrobce opravuje i bez záruční doby. Rychle do Prahy, týden čekání a zrcadlovka zase funguje jak má. Na konci roku  2011 se nepravidelně začala objevovat závada nesprávného zápisu na CF kartu. Zřejmě vadný řadič. A byl důvod k další obnově fotoparku.

 

 

Zcela náhodou - ale na náhody nevěřím, vše má své příčiny - jsem objevil v polovině roku 2012 zcela novou D300 v bazaru. Nechtělo se mi věřit, že má "natočeno" jen 580 snímků, ale její stav tomu skutečně odpovídal. Naprosto neošahané úchopy, nezaprášená očnice - asi ten přístroj prostě jen několik let ležel ve skříni. Po vyzkoušení jsem jej popadl a utíkal domů.

Následné zkoušky neodhalily žádný problém a tak přístroj má svého spokojeného majitele. Ale to je již zcela jiná kapitola a jiné povídání.

 

 

 

 

 

Postupně jsem prodal TOKINu 12-24/4 a zakoupil kvalitnější TOKINu12-28/4 - změna je skutečně znát. Pryč šel také již zastaralý NIKKOR 24-120/3,5-5,6G - nebyl moc kvalitní, jeho letitá konstrukce je již znát.

A protože vše má svůj vývoj i kvalitní D300 má již své za sebou. V polovině roku 2017 měla natočeno již 115 tis. záběrů a dá se očekávat, že může také chtít jít na zasloužený odpočinek. D300 byla uvedena na trh v roce 2007 a vývoj jde samozřejmě mílovými kroky dopředu.

A protože jsme na focení nakonec dva - i má žena koketuje se zrcadlovkou, bylo rozhodnuto o zakoupení dašího přístroje z řady NIKON.

Volba padla na NIKON D3200. Tento přístroj patří sice mezi tzv. low-endové přístroje, ale jedná se o perfektní, nenáročný přístroj na obsluhu s dobrým rozlišením a hlavně. jedná se o pravou zrcadlovku.

K tomuto DX přístroji jsem následně pořídil univerzální AF-S DX NIKKOR 18-200mm f/3.5-5.6 G ED VR. Spolu s širokoúhlou TOKINOU 12-28/4 se jedná o dobrou sadu pro všeobecné využití.

 

S rozhodnutím, že bych rád postupně přešel na plnoformát, jsem postupně pořídil Nikon AF-S 14-24mm f/2,8 G ED NIKKOR naprosto úžasný superširokoúhlý objektiv a nedlouho poté profesionální Nikon AF-S 24-70mm f/2,8 G ED NIKKOR. Takže základní výbava pro profesionální praxi byla k dispozici.

V závěru roku 2017 jsem v bazaru Megapixelu potkal NIKON D3X. Moc jsem neváhal a tento přístroj pořídil.

Již dlouho předtím jsem měl možnost vyzkoušet jeho předchůdce NIKON D3 - naprosto dokonalý reportážní stroj a tak bylo rozhodnuto. Velké rozlišení 25Mpix umožňuje velkou vůli ve výřezech, profesionální tělo je odolné proti povětrnostním podmínkám, dvě šachty na CF karty a megavelká baterie (až 4400 snímku na jedno nabití) - co více si přát. Tedy - jedno ano, nižší hmotnost - to je jediná daň za profesionální přístroj.

Takže D300 je od této chvíle určen jako záložní poloprofi DX přístroj pro rychlé sportovní focení. A D3X jako hlavní vlajková loď v mé výbavě.

A první velká reportáž byla dokumentace akce Jarmark - Bystré v listopadu 2017. A plně se osvědčil...

 

testování a zkoušení limitů nové D3X probíhalo zhruba do prvního Q roku 2018. Tehdy jsem již mophl konstatovat - většina funkcí je vyzkoušena a vytipovány ty, které jsou pro mé potřeby užitečné.

Přichází zatím poslední velký nákup - vysněný NIKON AF-S 70-200mm f//2,8G ED změnil majitele a držitelem jsem já. Pořízeno v barazu MEBAPIXELu v Brně. Zatím testuji a seznamuji se...

Tmto posledním objektivem se završilo mé dlouholeté úsilí pro kompletaci výbavy, která je vhodní po mou - zejména reportážní - práci.

Chybí snad jen zmínit makroobjektiv AF-S VR Micro-Nikkor 105mm/2,8G IF-EG. Pod tímto poměrně složitém názvu se skrývá fantastický makroobjektiv s velkou světelností s optickým stabilizátore. Tento objektiv jsem kupoval před lety jako první z řady profiobjektivů.

 

 

 

 

 

Výbava je tedy kompletní, v podstatě nemám omezení pro uvažované využití - reportážní a zakázkovou fotografii.